Kniha předkládá přehledný výklad povahy logiky s důrazem na problémy jejích základů. Autoři tvrdí, že tyto základy nepředpokládají žádné metafyzické předpoklady, a že nepředpokládají ani logické formy jakožto specifické entity. Priárním předmětem logiky jsou podle nich naše jazykové interakce, nikoli soukromé usuzování, alogiku je tak podle nich zásadně zavádějící vidět jako odhalování "zákonů myšlení". V tomto smyslu jsou fundamentálníá logické zákony implicitní našim "jazykovým hrám" a jsou tak podobnější společenským normám než přírodním zákonům. Autoři také ukazují, že logické teorie, přestože se opírají o pravidla implicitní našim faktickým lingvistickým praktikám, tato pravidla zpevňují a činí je explicitními. Pečlivým rozborem projektu logické analýzy autoři předvádějí, že logická pravidla je nejlépe vidět jako výsedky tzv. reflektivního ekvilibria. Navrhují, abychom se na jazyky dívali jako na určité "inferenční krajiny" a na logiky jako na "geografy", kteří je mapují a snaží se jimi vést bezpečné cesty.