Inferences with Ignorance focuses on two formal logic systems that employ the type of inferences in which questions are used in addition to statements. Not merely capturing questions as part of a logical apparatus, Michal Peliš also emphasizes the role of question-asking in communication. The book presents options for formalizing questions using sets of “direct answers,” demonstrates where questions are used in inferences, and explores asking questions and seeking answers as important components of everyday communication, proposing ways of using questions within a formal system that can capture a change in knowledge during this simple communication.

Termín "inferencialismus", zavedený Robertem Brandomem, se stal symbolem určitého názoru v rámci filosofie jazyka, podle nějž jsou významy v podstatě inferenčními rolemi - čímž se zásadně odlišuje od tradičnějších přístupů k sémantice. Nezávisle na tom se tento termín začal objevovat v logice, v souvislosti s názory dávajícími přednost teorii důkazů před teorií modelů a pojímající význam logickým způsobem, zejména způsobem vycházejícím z teorie důkazů. Tato kniha tyto dva proudy propojuje: podává přehled a kritické zhodnocení brandomovského inferencialismu, navrhuje jeho vylepšení, a vyjasňuje jeho vztah k inferentialismu v rámci logiky. Důraz je kladen na jasnou artikulaci obecných předpokladů, na kterých inferentialismus spočívá, čímž se osvětlují jeho základy, a po té jsou diskutovány důsledky tohoto stanoviska a jsou probrány nejpodstatnější námitky vznášené proti němu.

Současné názory na povahu lidské mysli, jak nám je zprostředkovává kognitivní věda či filosofie mysli, oscilují mezi dvěma extrémními polohami: jednou z nich je názor, že mysl je prostě činnost mozku; druhý je pak názor, že mysl jakožto prostor obsahující myšlenky, pocity ap. je spíše jenom jakýsi metaforický obraz, je to konstrukt, který je výsledkem nějakých našich "interpretačních praktik". Tyto názory se zdají navzájem vylučovat; a přitom každý z nich se zdá mít v něčem pravdu: zdá se být nepochybné, že mysl je nějak reálná a je věcí mozku; ale zdá se tomu být i tak, že to, že náš normální hovor o mysli se vztahuje k něčemu, co se nikde hmatatelně nevyskytuje. V této knize hájíme názor, že tyto dva pohledy jsou slučitelné; že tedy můžeme (a měli bychom) přijmout názor, že to, čemu říkáme mysl, jsme sice zkonstruovali, ale přesto je to navýsost reálná věc.

Kniha nabízí ucelený nástin filosofických problémů, jež jsou spjaty s vytvářením nástrojů pro logickou analýzu preskriptivního diskursu a s budováním systémů deontické logiky. Předkládá historický přehled bádání v dané oblasti a zaměřuje se na klíčovou otázku, která je dána skutečností, že preskriptivní věty – příkazy, nařízení, instrukce, dovolení atp. – nejsou nositeli pravdivostních hodnot a zdají se tak spadat mimo tradičně pojímanou doménu logických zkoumání. Ústřední kapitoly knihy ukazují, že vhodný rámec pro logická zkoumání v této oblasti představují Lewisovské jazykové hry, jichž se účastní Pán, Otrok a Kibic. Soustřeďují se rovněž na pojmové problémy preskriptivního diskursu a předkládají původní návrh ontologického založení těchto zkoumání a zabývají se také problematikou 'kinematiky' přikazování a dovolování.

Překlad části obšírného úvodu matematického spisu Grossenlehre, v níž Bolzano přehledně vymezuje základní pojmy své koncepce logiky, jak ji dříve rozvinul především ve svém logickém spise Wissenschaftslehre. Současně zde Bolzano podává návod metodického postupu, jakým má být vedena výuka a výklad vědy, především matematiky, a přichází s požadavkem důsledně exaktní výstavby celého výkladu zahrnující i definice základních pojmů a důkazy výchozích tvrzení.

Přeložila a úvodní studii napsala Marta Vlasáková.

Poté, co byla za víceméně jednotící rámec současných věd o živé přírodě přijata evoluční teorie a co si tato teorie čím dál častěji nachází cestu i do věd společenských, se před vědci otevírá problém prozkoumání toho, jakým způsobem se v rámci evoluce mohl objevit člověk, tvor s tolika rysy nepodobnými vlastnostem svých zvířecích bratranců. To, co je v současné době v tomto kontextu v centru pozornosti, je otázka evolučního vysvětlení vzniku spolupráce. Kniha poukazuje na fakt, že problém vzniku pravidel s problémem vzniku spolupráce úzce souvisí, pravidla však znamenají něco mnohem více než pouhou "instinktivní" spolupráci; že pravidla jsou tím, co umožnilo, že se spolupráce promítla do samotné naší podstaty a učinila z nás rozumné, hovořící a kulturní tvory. Ukazuje, že stejný druh normativity, který stojí v základě lidské společenskosti, stojí i v základě lidského jazyka a lidského rozumu – že tedy člověka můžeme bez velké nadsázky nazvat normativním tvorem.

This volume sets out the foundations of Transparent Intensional Logic, together with many applications to a wide range of topics including formal semantics, philosophy of language, and philosophical logic. Special attention is devoted to some topics that generally tend to be dealt with only in passing. They include, inter alia, notional attitudes, knowing whether, concepts (understood rigorously and non-mentalistically),attitudes de re, and anaphora in hyperintensional contexts.

Kniha představuje průřez hlavními tématy logické analýzy přirozeného jazyka. Uvádí čtenáře do logických jazyků, které jsou k analytickým účelům používány a do metodických postupů spjatých s jejich aplikací na konkrétní problémy. Publikace nabízí plastický, i když ne zcela systematický, obraz o možnostech soudobé logické analýzy, alternativních přístupech i omezeních uplatnění logicko-analytických metod.

Kniha nabízí netradiční úvod do světa moderní logiky. Předkládá čtenáři řadu filozofických otázek, které se týkají východisek a cílů logických teorií a jejich formálních aparátů. Krok za krokem pak ukazuje, jak je logika geneticky spjata s přirozeným jazykem a jak se obrysy běžných i méně běžných logických systémů vynořují z reflexe toho, jak běžně odůvodňujeme svá tvrzení. Nabízí tak alternativu k rozšířené představě, podle níž je smyslem logiky zachycení nějakých velice abstraktních a velice fundamentálních zákonů, které vymezují pole působnosti rozumu. Čtenářsky přístupným, ale netriviálním způsobem otevírá cestu k pochopení klíčových pojmů i metod tzv. klasické logiky i nejvýznamnějších systémů neklasických logik. Může tak být užitečná jak pro čtenáře, kteří se chtějí s logikou seznámit, tak pro ty, kdo už mají toto seznámení za sebou, ale zajímají je otázky, jež učebnice logiky obvykle bez povšimnutí přecházejí.

Výbor překladů textů významných logiků a filosofů logiky dvacátého století: G. H. Moore, J. van Heijenoort, W. D. Goldfarb, G. Kreisel, A. Tarski, A. N. Prior, N. Belnap, D. Lewis, H. Putnam, M. Dummett, W. V. Quine.