paradoxy-klasicke-logiky

Paradoxy klasické logiky

Vít Punčochář

Jaké jsou základní principy správného logického usuzování? Ve snaze odpovědět na tuto otázku vykrystalizoval v průběhu devatenáctého století systém, který je dnes znám jako klasická logika. Ta se postupně stala obsahem základních kurzů logiky na humanitních i technických oborech po celém světě.

Úspěch klasické logiky má dobré důvody: eleganci, jednoduchost a vyváženost základních principů, expresivní sílu a schopnost integrovat v sobě starší teorie spojené s aristotelskou i stoickou tradicí. Klasická logika se skvěle osvědčila jako logika jazyka matematiky. Jestliže ji však aplikujeme na běžný jazyk, vynořuje se řada problémů, jež se týkají zejména hypotetických vět a jejich role v běžném usuzování. A právě na paradoxní aspekty klasické logiky související s hypotetickými větami se zaměřuje tato kniha. Autor v ní představuje nevlivnější argumenty na obhajobu klasické logiky, ale i nejvýznamnější teorie, jejichž cílem je klasickou logiku revidovat. V závěrečné části rozpracovává svůj originální přístup k uvedeným paradoxům. Hlavním záměrem knihy je ilustrovat postupy a metody moderní filosofické logiky s důrazem na její vztah k přirozenému jazyku a běžnému usuzování.

Filosofia, 2019
philosophy-of-logical-systems

Philosophy of Logical Systems

Jaroslav Peregrin

Tato kniha se zabývá překotným rozvojem moderní logiky, zvláště tím, jak do ní byly zavedeny a přijaty různé druhy umělých jazyků a jak se od studia přirozných jazyků posunula ke studiu právě těchto jazyků umělých. Tento posun se jevil být extrémně užitečným a pozvedl logiku na novou úroveň přesnosti a jaznosti. Avšak změna, kterou logika takto prodělala, nebyla v žádném případě bezvýznamná a v žádném případě bezvýznamnou věcí není ani odpověď na otázku, do jaké míry ta "nová logika" jenom využila nové a mocnější nástroje ke zodpovězení otázek plynoucích už z té "staré", a do jaké míry je nahradila novými. Takže tento vývoj vyvolal zcela nový druh filosofických problémů, které dosud nebyly úplně systematicky probrány. A probrat je je ambicí této knihy.

Routledge, 2019
from-rules-to-meanings-new-essays-on-inferentialism

From Rules to Meanings: New Essays on Inferentialism

Ondřej Beran, Vojtěch Kolman & Ladislav Koreň (eds):

Inferentcalismus je filosofickým přístupem založeným na přesvědčení, že prvek jazyka (či myšlení) získává význam (či obsah) díky tomu, že je součástí složitého souboru společenských praktik normativně řízených inferenčními pravidly. Inferencialismus byl paradigmaticky formulován v převratné knize Roberta Brandoma Making it Explicit a během posledních dvou desetiletí se z něj stal jeden z klíčových výzkumných programů ve filosofii jazyka a filosofii logiky. Zatímco Brandomově verzi inferencialismu se ve filosofické literatuře dostalo široké pozornosti, nové cesty zkoumání navrhli v vyvinuli i jiní myslitelé naklonění inferencialismu, a ty sí zaslouží širší pozornost a kritické zhodnocení. Kniha From Rules to Meanings přináší nové eseje, které systematicky rozvíjejí, srovnávají, hodnotí a kriticky posuzují některé z nejpodstatnějších nedávných trendů inferencialismu. Čtyři tematické oddíly knihy se snaží inferencialismus aplikovat na mnoho ústředních témat, včetně povahy významu a obsahu, rekonstrukce významů, na pravidla orientovaných modelů vysvětlení společenských praktik, historického vlivu inferentialismu a dialogu s jinými filosofickými tradicemi. Kniha obsahuje mnoho příspěvků významných filosofů - včetně Roberta Brandoma a Jaroslava Peregrina — a je tak významným příspěvkem k filosofické literatuře o základech logiky a jazyka.

Routledge, 2018
filosofie-logiky

Filosofie logiky

Jaroslav Peregrin & Marta Vlasáková:

Kniha je soustavným pojednáním o problémech filosofie logiky a přístupech k jejich řešení; je ovšem napsána trochu jinak, než bývají knihy o filosofii logiky po světě obvykle psány. Na jedné straně se snaží ukazovat, že problémy, s nimiž logika a filosofie logiky zápasí, často vznikly mnohem dříve než v době, kdy se objevila moderní logika; na druhé straně se ale snaží ukázat, že je tu specifický druh filosofických problémů týkajících se logiky, který skutečně vznikl až se vznikem moderní logiky a kterému dosud není věnována patřičná pozornost. Kromě tradičních témat (například problematika logických paradoxů, vymezení logické formy, logické zachycení „obecnin“ aj.) se tudíž práce zabývá i ryze novodobými problémy logiky (spojenými například s axiomatizací logických kalkulů a vytvářením jejich množinových modelů, s otázkou jejich úplnosti a neúplnosti, či s bující pluralitou logických systémů). Kniha je psána tak, aby byla srozumitelná nejenom úzkému okruhu odborníků; je tedy vhodná pro studenty různých oborů, kteří přicházejí s logikou do styku, i pro zájemce o logiku z řad široké odborné veřejnosti.

Filosofia, 2017
reflective-equilibrium-and-the-principles-of-logical-analysis

Reflective Equilibrium and the Principles of logical analysis

Jaroslav Peregrin & Vladimír Svoboda:

Kniha předkládá přehledný výklad povahy logiky s důrazem na problémy jejích základů. Autoři tvrdí, že tyto základy nepředpokládají žádné metafyzické předpoklady, a že nepředpokládají ani logické formy jakožto specifické entity. Priárním předmětem logiky jsou podle nich naše jazykové interakce, nikoli soukromé usuzování, alogiku je tak podle nich zásadně zavádějící vidět jako odhalování "zákonů myšlení". V tomto smyslu jsou fundamentálníá logické zákony implicitní našim "jazykovým hrám" a jsou tak podobnější společenským normám než přírodním zákonům. Autoři také ukazují, že logické teorie, přestože se opírají o pravidla implicitní našim faktickým lingvistickým praktikám, tato pravidla zpevňují a činí je explicitními. Pečlivým rozborem projektu logické analýzy autoři předvádějí, že logická pravidla je nejlépe vidět jako výsedky tzv. reflektivního ekvilibria. Navrhují, abychom se na jazyky dívali jako na určité "inferenční krajiny" a na logiky jako na "geografy", kteří je mapují a snaží se jimi vést bezpečné cesty.

Routledge, 2017
inferentialism-why-rules-matter

Inferentialism: Why Rules Matter

Jaroslav Peregrin

Termín "inferencialismus", zavedený Robertem Brandomem, se stal symbolem určitého názoru v rámci filosofie jazyka, podle nějž jsou významy v podstatě inferenčními rolemi - čímž se zásadně odlišuje od tradičnějších přístupů k sémantice. Nezávisle na tom se tento termín začal objevovat v logice, v souvislosti s názory dávajícími přednost teorii důkazů před teorií modelů a pojímající význam logickým způsobem, zejména způsobem vycházejícím z teorie důkazů. Tato kniha tyto dva proudy propojuje: podává přehled a kritické zhodnocení brandomovského inferencialismu, navrhuje jeho vylepšení, a vyjasňuje jeho vztah k inferentialismu v rámci logiky. Důraz je kladen na jasnou artikulaci obecných předpokladů, na kterých inferentialismus spočívá, čímž se osvětlují jeho základy, a po té jsou diskutovány důsledky tohoto stanoviska a jsou probrány nejpodstatnější námitky vznášené proti němu.

Palgrave Macmillan, 2014
jak-jsme-zkonstruovali-svou-vlastni-mysl

Jak jsme zkonstruovali svou vlastní mysl

Jaroslav Peregrin

Současné názory na povahu lidské mysli, jak nám je zprostředkovává kognitivní věda či filosofie mysli, oscilují mezi dvěma extrémními polohami: jednou z nich je názor, že mysl je prostě činnost mozku; druhý je pak názor, že mysl jakožto prostor obsahující myšlenky, pocity ap. je spíše jenom jakýsi metaforický obraz, je to konstrukt, který je výsledkem nějakých našich "interpretačních praktik". Tyto názory se zdají navzájem vylučovat; a přitom každý z nich se zdá mít v něčem pravdu: zdá se být nepochybné, že mysl je nějak reálná a je věcí mozku; ale zdá se tomu být i tak, že to, že náš normální hovor o mysli se vztahuje k něčemu, co se nikde hmatatelně nevyskytuje. V této knize hájíme názor, že tyto dva pohledy jsou slučitelné; že tedy můžeme (a měli bychom) přijmout názor, že to, čemu říkáme mysl, jsme sice zkonstruovali, ale přesto je to navýsost reálná věc.

Dokořán, Praha, 2014
logika-pro-pany-otroky-a-kibice-filosoficky-pruvodce-svetem-deonticke-logiky

Logika pro Pány, Otroky a Kibice Filosofický průvodce světem deontické logiky

Vladimír Svoboda

Kniha nabízí ucelený nástin filosofických problémů, jež jsou spjaty s vytvářením nástrojů pro logickou analýzu preskriptivního diskursu a s budováním systémů deontické logiky. Předkládá historický přehled bádání v dané oblasti a zaměřuje se na klíčovou otázku, která je dána skutečností, že preskriptivní věty – příkazy, nařízení, instrukce, dovolení atp. – nejsou nositeli pravdivostních hodnot a zdají se tak spadat mimo tradičně pojímanou doménu logických zkoumání. Ústřední kapitoly knihy ukazují, že vhodný rámec pro logická zkoumání v této oblasti představují Lewisovské jazykové hry, jichž se účastní Pán, Otrok a Kibic. Soustřeďují se rovněž na pojmové problémy preskriptivního diskursu a předkládají původní návrh ontologického založení těchto zkoumání a zabývají se také problematikou 'kinematiky' přikazování a dovolování.

Filosofia, Praha, 2013
bernard-bolzano-o-matematicke-metode

Bernard Bolzano: O matematické metodě

Marta Vlasáková

Překlad části obšírného úvodu matematického spisu Grossenlehre, v níž Bolzano přehledně vymezuje základní pojmy své koncepce logiky, jak ji dříve rozvinul především ve svém logickém spise Wissenschaftslehre. Současně zde Bolzano podává návod metodického postupu, jakým má být vedena výuka a výklad vědy, především matematiky, a přichází s požadavkem důsledně exaktní výstavby celého výkladu zahrnující i definice základních pojmů a důkazy výchozích tvrzení.

Přeložila a úvodní studii napsala Marta Vlasáková.

Filosofia, Praha, 2012
clovek-a-pravidla

Člověk a pravidla

Jaroslav Peregrin

Poté, co byla za víceméně jednotící rámec současných věd o živé přírodě přijata evoluční teorie a co si tato teorie čím dál častěji nachází cestu i do věd společenských, se před vědci otevírá problém prozkoumání toho, jakým způsobem se v rámci evoluce mohl objevit člověk, tvor s tolika rysy nepodobnými vlastnostem svých zvířecích bratranců. To, co je v současné době v tomto kontextu v centru pozornosti, je otázka evolučního vysvětlení vzniku spolupráce. Kniha poukazuje na fakt, že problém vzniku pravidel s problémem vzniku spolupráce úzce souvisí, pravidla však znamenají něco mnohem více než pouhou "instinktivní" spolupráci; že pravidla jsou tím, co umožnilo, že se spolupráce promítla do samotné naší podstaty a učinila z nás rozumné, hovořící a kulturní tvory. Ukazuje, že stejný druh normativity, který stojí v základě lidské společenskosti, stojí i v základě lidského jazyka a lidského rozumu – že tedy člověka můžeme bez velké nadsázky nazvat normativním tvorem.

Dokořán, Praha, 2011