Kniha je souborem článků, které autor publikoval v průběhu posledních asi deseti let a které se točí kolem tématu, jakou roli hrají normy a pravidla v tom, co dělá člověka člověkem. Autor je přesvědčen, a ve svých textech pro to předkládá důvody, že tato role je zásadní: že schopnost vytvářet a udržovat pravidla a řídit se jimi je jednak specificky lidská a jednak je skrytým zdrojem všech viditelných odlišností nás lidí od ostatních tvorů: našeho jazyka, našeho rozumu či našeho specifického způsobu myšlení.

As the foundation of our rationality, logic has traditionally been considered fixed, stable and constant. This conception of the discipline has been challenged recently by the plurality of logics and in this book, Pavel Arazim extends the debate to offer a new view of logic as dynamic and without a definite, specific shape.

The Problem of Plurality of Logics examines the origins of our standard view of logic alongside Kant's theories, the holistic view, the issue of logic's pragmatic significance and Robert Brandom's logical expressivism. Arazim then draws on proof-theoretical approaches to present a convincing argument for a dynamic version of logical inferentialism, which opens space for a new freedom to modify our own logic. He explores the scope, possibilities and limits of this freedom in order to highlight the future paths logic could take, as a motivation for further research.

Marking a departure from logical monism and also from the recent doctrine of logical pluralism in its various forms, this book addresses current debates concerning the expressive role of logic and contributes to a lively area of discussion in analytic philosophy.

Vyplácí se spolupracovat a je důvěra v jiné lidi racionální? Je člověk homo economicus? Jak se vůbec mohla zrodit lidská komunikace? Produkuje evoluce zákonitě sobce? Účinným pomocníkem při hledání odpovědí na tyto otázky, které si kladou jak přírodovědci, tak filozofové, může být mimo jiné teorie her. Ta vznikla v polovině minulého století na půdě matematiky jako nástroj, jenž měl lidem pomoci se orientovat a rozhodovat ve složitých a zejména konfliktních situacích. Brzy si však našla uplatnění i daleko za hranicemi ekonomie, na niž se nejprve soustředila. Dnes proniká do sociologie, politologie i jiných společenských věd, do evoluční teorie a samozřejmě i do filozofie. Tato knížka se pokouší přístupným, nematematickým způsobem vysvětlit, jaké problémy nám tato teorie může pomoci objasnit.

Jaké jsou základní principy správného logického usuzování? Ve snaze odpovědět na tuto otázku vykrystalizoval v průběhu devatenáctého století systém, který je dnes znám jako klasická logika. Ta se postupně stala obsahem základních kurzů logiky na humanitních i technických oborech po celém světě.

Úspěch klasické logiky má dobré důvody: eleganci, jednoduchost a vyváženost základních principů, expresivní sílu a schopnost integrovat v sobě starší teorie spojené s aristotelskou i stoickou tradicí. Klasická logika se skvěle osvědčila jako logika jazyka matematiky. Jestliže ji však aplikujeme na běžný jazyk, vynořuje se řada problémů, jež se týkají zejména hypotetických vět a jejich role v běžném usuzování. A právě na paradoxní aspekty klasické logiky související s hypotetickými větami se zaměřuje tato kniha. Autor v ní představuje nevlivnější argumenty na obhajobu klasické logiky, ale i nejvýznamnější teorie, jejichž cílem je klasickou logiku revidovat. V závěrečné části rozpracovává svůj originální přístup k uvedeným paradoxům. Hlavním záměrem knihy je ilustrovat postupy a metody moderní filosofické logiky s důrazem na její vztah k přirozenému jazyku a běžnému usuzování.

Tato kniha se zabývá překotným rozvojem moderní logiky, zvláště tím, jak do ní byly zavedeny a přijaty různé druhy umělých jazyků a jak se od studia přirozných jazyků posunula ke studiu právě těchto jazyků umělých. Tento posun se jevil být extrémně užitečným a pozvedl logiku na novou úroveň přesnosti a jaznosti. Avšak změna, kterou logika takto prodělala, nebyla v žádném případě bezvýznamná a v žádném případě bezvýznamnou věcí není ani odpověď na otázku, do jaké míry ta "nová logika" jenom využila nové a mocnější nástroje ke zodpovězení otázek plynoucích už z té "staré", a do jaké míry je nahradila novými. Takže tento vývoj vyvolal zcela nový druh filosofických problémů, které dosud nebyly úplně systematicky probrány. A probrat je je ambicí této knihy.

Inferentcalismus je filosofickým přístupem založeným na přesvědčení, že prvek jazyka (či myšlení) získává význam (či obsah) díky tomu, že je součástí složitého souboru společenských praktik normativně řízených inferenčními pravidly. Inferencialismus byl paradigmaticky formulován v převratné knize Roberta Brandoma Making it Explicit a během posledních dvou desetiletí se z něj stal jeden z klíčových výzkumných programů ve filosofii jazyka a filosofii logiky. Zatímco Brandomově verzi inferencialismu se ve filosofické literatuře dostalo široké pozornosti, nové cesty zkoumání navrhli v vyvinuli i jiní myslitelé naklonění inferencialismu, a ty sí zaslouží širší pozornost a kritické zhodnocení. Kniha From Rules to Meanings přináší nové eseje, které systematicky rozvíjejí, srovnávají, hodnotí a kriticky posuzují některé z nejpodstatnějších nedávných trendů inferencialismu. Čtyři tematické oddíly knihy se snaží inferencialismus aplikovat na mnoho ústředních témat, včetně povahy významu a obsahu, rekonstrukce významů, na pravidla orientovaných modelů vysvětlení společenských praktik, historického vlivu inferentialismu a dialogu s jinými filosofickými tradicemi. Kniha obsahuje mnoho příspěvků významných filosofů - včetně Roberta Brandoma a Jaroslava Peregrina — a je tak významným příspěvkem k filosofické literatuře o základech logiky a jazyka.

Kniha je soustavným pojednáním o problémech filosofie logiky a přístupech k jejich řešení; je ovšem napsána trochu jinak, než bývají knihy o filosofii logiky po světě obvykle psány. Na jedné straně se snaží ukazovat, že problémy, s nimiž logika a filosofie logiky zápasí, často vznikly mnohem dříve než v době, kdy se objevila moderní logika; na druhé straně se ale snaží ukázat, že je tu specifický druh filosofických problémů týkajících se logiky, který skutečně vznikl až se vznikem moderní logiky a kterému dosud není věnována patřičná pozornost. Kromě tradičních témat (například problematika logických paradoxů, vymezení logické formy, logické zachycení „obecnin“ aj.) se tudíž práce zabývá i ryze novodobými problémy logiky (spojenými například s axiomatizací logických kalkulů a vytvářením jejich množinových modelů, s otázkou jejich úplnosti a neúplnosti, či s bující pluralitou logických systémů). Kniha je psána tak, aby byla srozumitelná nejenom úzkému okruhu odborníků; je tedy vhodná pro studenty různých oborů, kteří přicházejí s logikou do styku, i pro zájemce o logiku z řad široké odborné veřejnosti.

Kniha předkládá přehledný výklad povahy logiky s důrazem na problémy jejích základů. Autoři tvrdí, že tyto základy nepředpokládají žádné metafyzické předpoklady, a že nepředpokládají ani logické formy jakožto specifické entity. Priárním předmětem logiky jsou podle nich naše jazykové interakce, nikoli soukromé usuzování, alogiku je tak podle nich zásadně zavádějící vidět jako odhalování "zákonů myšlení". V tomto smyslu jsou fundamentálníá logické zákony implicitní našim "jazykovým hrám" a jsou tak podobnější společenským normám než přírodním zákonům. Autoři také ukazují, že logické teorie, přestože se opírají o pravidla implicitní našim faktickým lingvistickým praktikám, tato pravidla zpevňují a činí je explicitními. Pečlivým rozborem projektu logické analýzy autoři předvádějí, že logická pravidla je nejlépe vidět jako výsedky tzv. reflektivního ekvilibria. Navrhují, abychom se na jazyky dívali jako na určité "inferenční krajiny" a na logiky jako na "geografy", kteří je mapují a snaží se jimi vést bezpečné cesty.

Inferences with Ignorance focuses on two formal logic systems that employ the type of inferences in which questions are used in addition to statements. Not merely capturing questions as part of a logical apparatus, Michal Peliš also emphasizes the role of question-asking in communication. The book presents options for formalizing questions using sets of “direct answers,” demonstrates where questions are used in inferences, and explores asking questions and seeking answers as important components of everyday communication, proposing ways of using questions within a formal system that can capture a change in knowledge during this simple communication.

Termín "inferencialismus", zavedený Robertem Brandomem, se stal symbolem určitého názoru v rámci filosofie jazyka, podle nějž jsou významy v podstatě inferenčními rolemi - čímž se zásadně odlišuje od tradičnějších přístupů k sémantice. Nezávisle na tom se tento termín začal objevovat v logice, v souvislosti s názory dávajícími přednost teorii důkazů před teorií modelů a pojímající význam logickým způsobem, zejména způsobem vycházejícím z teorie důkazů. Tato kniha tyto dva proudy propojuje: podává přehled a kritické zhodnocení brandomovského inferencialismu, navrhuje jeho vylepšení, a vyjasňuje jeho vztah k inferentialismu v rámci logiky. Důraz je kladen na jasnou artikulaci obecných předpokladů, na kterých inferentialismus spočívá, čímž se osvětlují jeho základy, a po té jsou diskutovány důsledky tohoto stanoviska a jsou probrány nejpodstatnější námitky vznášené proti němu.